Pojďme se ohlédnout za sezónou, jak bys ji hodnotil?
Jsme tam, kde jsme. Na jednu stranu - čekalo se to, i když jsme doufali, že se tomu dokážeme vyhnout. A vzhledem k okolnostem loňského léta bych ani neřekl, že to byl úplný propadák. Ten poměr výher a proher vypadá hůř, než to ve skutečnosti mohlo být. Samozřejmě, byly zápasy, kdy to byla hrůza, i to se stalo, bohužel. Ale měli jsme taky hodně utkání, kdy jsme hráli vyrovnaně a pak chybělo trochu štěstí, někdy hodně zkušeností, trefit střelu na srovnání nebo vítězství. A ta sezóna mohla být hned lepší.
Pro většinu z nás to byla první sezóna, kdy jsme nechodili z lavičky jen na pár minut, schovaní za cizinci nebo zkušenějšími českými hráči, takže s ohledem na získané zkušenosti to byla sezóna, kterou jsme chtěli i potřebovali.
Dlouho už víme, že baráž budeme hrát a mentálně se na to připravujeme, chceme být pro tyhle dva zápasy stoprocentní, v hlavě, fyzicky, prostě to zvládnout.
Co byl náš největší problém, proč jsme si těch výher nepřipsali víc?
Celou sezónu jsme makali na trénincích a do každého zápasu, možná vyjma Nymburku, jsme šli s tím, že můžeme vyhrát. A třeba doma s Pískem nebo s Opavou jsme prohráli až v koncovce a tyto týmy skončily na 2. a 3. místě před play-off. Byly jsme rozhodně konkurenceschopní. Co byl problém, možná jsme se tak nějak báli toho, že to můžeme zvládnout, nevěřili jsme si, protože se to pořád opakovalo – vyrovnaný zápas a prohra, další prohra, dostávali jsme facky. Možná jsme v koncovkách nebyli tak mentálně silní, abychom to zvládli. Do toho i změny v kádru v průběhu sezóny, to nám taky nepomohlo. Chyběly nám zkušenosti a do toho jsme neměli tolik prostoru se sehrát.
Tím to vlastně i celé začalo před sezónou. Byli jsme už v přípravě a až v té době jsme dostali licenci a tvořil se kádr, takže času na vytvoření nějaké chemie, kterou mají týmy jako Písek, Opava nebo Děčín, nebylo moc, a to nám chybělo i v těch koncovkách. Týmy, které jsou spolu dlouho, to uhrají i na to, že se znají a vědí, co od sebe čekat. A tohle nás občas sráželo, basketbalově jsme tam byli, ale fyzicky nebo zkušenostmi jsme to nezvládli.
Ten kádr se měnil i před nadstavbovou částí, která pro nás byla stěžejní.
Do nadstavby jsme šli s tím, že jdeme vyhrát vše doma, pár zápasů venku a že budeme bojovat minimálně o 11. místo, abychom se vyhnuli baráži. Noví hráči sice přišli až do začátku nadstavby, ale času na sehrání bylo dost, protože po úvodu A2 byla dlouhá pauza, kvůli Final8 a reprezentaci. Bohužel, zasáhla nás tam vlna zranění, kdy jsme se na tréninku ani nesešli v plném počtu a nemohli jsme tomu společně tolik dát a být na 100 % připravení na šňůru domácích zápasů. V tom byla asi i ta smůla, ne to, že bychom si třeba nějak nesedli. Protože v šatně nebyl nikdy problém, noví hráči sem zase zapadli dobře. Bohužel, od nadstavby jsme chtěli víc, ve spoustě zápasech jsme opět mohli a hlavně měli vyhrát.
V posledních kolech už to byla taková frustrace, že hrajeme lépe, ale na závěr netrefíme otevřené střely a podobně..
Jaké to pro vás bylo po každé té prohře? Měli jste to v hlavách, když jste šli do dalšího zápasu?
Bohužel, tím že toho bylo víc, každá ta další prohra byla víc a víc frustrující. Na druhou stranu, my jsme pak už vůbec neměli co ztratit a šli jsme do toho s tím, že: „dobře, buďme rádi, hrajeme basket a můžeme se i tímhle už připravovat na baráž“, protože už posledních 7, 8 zápasů se to čekalo, a hlavně jsme to neměli ve svých rukách. Snažili jsme se ukázat, že pořád je o co hrát, že tu sezónu nezahodíme.
Myslím, že většina z nás nekouká tolik na to číslo 4 výher, protože víme, že ten tým je prostě lepší, než co ukazuje tahle kolonka. Ale ano, bylo to frustrující, náročné. Kdyby to bylo pár zápasů, ale těch vyrovnaných a nakonec nedotažených do konce bylo hrozně moc.
Jaká byla ta sezóna pro tebe z osobního hlediska?
Nebude to asi sezóna, o které si řeknu: jo, to bylo super. Na druhou stranu, měl jsem poměrně velkou roli, se kterou jsem před sezónou úplně nepočítal. Jsem rád za ty zkušenosti, co jsem mohl nabrat na hřišti i mimo něj, za příležitosti a minuty, které jsem dostal, dost mi to pomohlo. Mohl jsem se s tím určitě poprat lépe, bohužel, okolnosti mě zabrzdily, ať už zdravotní problémy nebo i mentální, když se nedařilo týmu a já se nedokázal chytit. Z pohledu hráčského i lidského mi ta sezóna dala moc, za což jsem rád, i když bych byl raději, kdyby se nám více dařilo jako týmu.
Když tuhle sezónu srovnáš s tou minulou v 1. lize, kdy jste soutěží proplouvali víceméně suverénně až do play-off.. neřekl sis někdy, že to bylo předtím lepší?
To je asi jasná volba. Nechci říct, že radši budu prohrávat, ale raději hrát těžké zápasy v nejvyšší soutěži. Většina týmů v 1. lize ani není profesionální, buď tam hrají starší zkušení hráči, nebo naopak začínající mladí, kteří se tam rozehrávají z jiných týmů. A hodně z nich ani netrénuje společně, chodí do práce. Z pohledu hráče budu raději bojovat o místo v NBL a hrát v takové situaci, v jaké jsme teď, protože mě to mnohem víc posune. Momentálně je basketbal nejen radost, ale i moje práce a vím, že chci ještě něco dokázat a dál se zlepšovat.
Baráž už je skoro tady, jak jste na ni připraveni?
Směřujeme všechno k tomu, abychom v pátek byli ready a pojedeme do Hradce vyhrát. Celou sezónu, kromě poháru v Plzni, jsme nevyhráli venku jediný zápas, teď je ideální čas to konečně zlomit. Kdy jindy než teď.
Věřím, i díky tomu, že jsme odehráli dostatečný počet těžkých a vyrovnaných zápasů, že teď v baráži budeme my ten tým, který to mentálně i fyzicky celé zvládne lépe, když půjde do tuhého.
Aby ta sezóna, i když byla jaká byla, skončila splněním cíle, a tím je udržení licence pro nejvyšší soutěž.
