"Cílem A týmu GBA Lions bylo hrát 1. ligu na špičce, v případě možnosti se v závěru pokusit o výhru, případně baráž..
Tento cíl nám, dle mého, nešťastným semifinále nevyšel a mělo to vícero důvodů. Z kvality odehraných zápasů i rozhovorů se samotnými hráči ale cítím a věřím, že toto všechno je hodně posunulo - mentálně, zkušenostmi. A to je jedna z těch možná nejdůležitějších věcí, které jsme v této sezóně dosáhli.
Noví hráči, které jsme do týmu přivedli, mají podepsané dlouhodobější kontrakty. Věříme, že díky své pracovitosti a našemu tréninkovému procesu dokáží maximalizovat svůj potenciál a celý tým tak následně bude úspěšný.
V průběhu sezóny jsme tým doplnili o několik dalších posil. Po novém roce přišel Martin Kheil, na úvod nadstavby jsme přivedli Jana Mičku, na její závěr Dana Kölbla. Z určitého úhlu pohledu to bylo nutné, protože jsme chtěli zvyšovat kvalitu, což nám tito hráči přinesli, a tím i šanci na úspěch v play-off. Na druhou stranu, s každým nově příchozím se mění role stávajícího týmu, mění se chemie. Obzvláště pak v případě, kdy máte v týmu typy hráčů, kteří se snaží vybudovat si své postavení. To vše se pak může projevit i na výkonech.
Když přišla první play-off série, týmový výkon začal paradoxně stagnovat, i přes to, že jsme měli pocit, že se individuálně všichni hráči zlepšují.
Zásadní změnou pro tým i pro role jednotlivých hráčů jsou i chvíle, kdy přijdou zranění. Na to se nebudeme vymlouvat, zranění jsou součástí sportu, každý tým je má, ale v této fázi nás to zasáhlo.. Celoročně jsme trochu bojovali s doskoky a podkošovou obranou a dva klíčoví hráči, kteří patří mezi naše nejlepší atlety a mají i potřebnou výšku, Tomáš Grunt a Tomáš Valentíny, se nám zranili do rozhodujících bojů. Což hodně ovlivnilo rotaci, doskok a jiné obranné věci, které jsou tito hráči schopni pro tým zajišťovat. Takže toto mě trochu mrzelo, ale takový je sport.. Příležitost dostali ostatní hráči a o pár bodů to v semifinále nevyšlo. Když dojde na situace, kde je tak obrovský tlak, musíte být zkušení, abyste to dokázali ustát. A v tomto ohledu jednoznačně byla výhoda na straně Svitav.
Do příští sezony chceme udržet jádro týmu, doplnit ho o talentované hráče z akademie a důsledně se připravovat už během sezóny na to, abychom byli o trochu lépe, ne herně, ale mentálně připraveni, až přijde nadstavbová část a play-off. Věřím, že fanouškům se naše výkony během sezóny líbily a myslím si, že některá utkání měla výbornou kulisu, k vidění byly atraktivní akce. Já osobně se těším na budoucí sezónu a věřím, že budeme stavět na základech, které jsme si položili letos.
V souvislosti s A týmem je třeba mluvit také o tom, že jeho součástí jsou hráči akademie a to s sebou přináší na první pohled možná ne tak patrná úskalí..
Get Better Academy tvoří hráči, kteří investují do svého rozvoje v naší akademii. A my jsme zodpovědní za tento rozvoj a ne za to, aby vyhráli nebo prohráli určitý počet zápasů. Zatímco A tým je poloprofesionální tým a má za úkol vyhrávat.. A tady se to trochu musí manažovat a není to lehká práce. Já ji dělám 15 let a stále rozmýšlím, jak se to dá dělat lépe a jak se vyvarovat chyb, které se občas stanou... Protože když rozvíjíte hráče, musíte mu dát prostor hrát i přes chyby, musíte ho podpořit. Zároveň ale, když máte 12 hráčů, kteří chtějí hrát a rozvíjet se, je to náročné i na tu psychologickou stránku a management celého týmu. Tím chci říct, že zlepšovat jednotlivce versus vyhrávat je alchymie, kterou se tu snažíme maximálně řešit. A někdy je to náročné.. Tím, že půlka týmu byla tvořena hráči akademie, kde je to o rozvoji, a druhá půlka byla o profesionálním basketbalu, kde ten tlak na výsledky je větší, je to taková dost velká výzva jak pro hlavního trenéra, tak jeho asistenty..
Řídit celou akademii, při tom, jak i povinnosti v ní rostou všemi směry, je náročné.
Pro A tým a naši organizaci celkově je tedy klíčové i postavení trenéra Červenky, který přišel do GBA před 3 lety. Má hodně podobné názory na to, jak by se basketbal v určitých fázích měl trénovat a jeho osobnost a chápání toho, o čem je Get Better Academy, jsou velmi důležité. Ano, někdy není lehké, když se jako ředitel a šéftrenér sám postavíte do pozice asistenta trenéra, ale tady je ta výhoda, že vidíme spoustu věcí stejně a když ne, máme schopnost to spolu vykomunikovat a toho si velmi vážím..
Každý si sám určí, co znamená úspěch, já věřím, že naše společné 3 sezóny byly pro akademii jako celek úspěšné. Celkem 17 hráčů se dostalo na univerzity v USA. V sezóně 21/22 se junioři stali Mistry ČR, U17 získali bronz; v sezóně 22/23 se hráči U19 stali vicemistry ČR; letošní sezóna 23/24 - U17 Mistry ČR.
Juniorský tým GBA Lions byl i díky svému talentu určitě jedním z favoritů soutěže...
...tak jako již několik sezón. Letošní sezóna celkově byla určitě ovlivněna tím, že dva až tři hráči byli stabilní součástí A týmu - Tomáš Valentíny, Toms Linis a také Jordan Oupoh.. Bylo to nastaveno tak, že nebudou participovat v každém zápase U19, preferován byl A tým a díky tomu i jejich rozvoj v lepší konkurenci. Následně tedy v juniorském týmu dostali možnost mladší hráči a rozvojový model fungoval.. Toto je jeden z důkazů, že pro rozvoj jednotlivců jsme obětovali týmové výsledky - skončili jsme po nadstavbové části až na 3. místě.
Závěr sezóny juniorů určitě ovlivnilo to, že náš absolutně nejdominantnější hráč, právě Tomáš Valentíny, který měl průměr 23.3 bodů na zápas, si na turnaji ve Francii poranil kotník a ve čtvrtfinálové sérii s USK Praha nastoupil až do posledního utkání a ne v plné síle. Výkon jeho i celého týmu v tomto zápase nedokázal odvrátit nešťastný konec, prohru 1:2 v sérii. Důkazem, že jsme na finálový turnaj patřili, je to, že náš soupeř USK Praha celé Final Four následně vyhrál a to opravdu dominantním způsobem ..
Bohužel, neměli jsme dostatek štěstí, když jsme vedli ve třetím rozhodujícím zápase a v závěru jsme prostě prohráli tím, že jsme nedokázali trefit některé střely. Sport je takový a nás to jen mrzí, protože jsme opravdu věřili, že ten tým má na to, aby se také stal šampiony.
Pracovat s U17 je náročná, ale zároveň velmi vděčná práce.
Protože hráči v tomto věku, když na sobě chtějí pracovat, se velmi rychle učí a velmi rychle se zlepšují a to je něco, co mě jako trenéra opravdu baví. Já jsem se pro letošní sezónu stal trenérem této kategorie a myslím si, že pro vývoj týmu směrem dopředu to bylo důležité. Samozřejmě, začátky, kdy se chlapci poprvé setkají 2 týdny před prvním zápasem a téměř ještě ani neznají svá jména, jsou velmi náročné. Je to týmový sport, kde chemie a sehranost hraje velikou roli, ale víme to a řešíme to každý rok. Úvod sezóny, kdy jsme tvořili nový tým, poznávali se, zakládali koncepce a pracovali na zlepšení, nás, možná i kvůli absenci některých hráčů, postavil do situace, kdy jsme sotva postoupili do nadstavbové skupiny.
Ale od té doby už jsme byli dominantním družstvem. Svědčí o tom i závěr sezóny, kdy jsme ve čtvrtfinálové sérii porazili USK Praha v domácím utkání o 36, venku o 14 bodů. Následně, po jasném vítězství v semifinále o 36 bodů jsme poměrně dominantním způsobem ve finále zaslouženě zvítězili nad domácími Pardubicemi a přinesli titul Mistra České republiky U17 do Jindřichova Hradce.
Mě zároveň těší nejen ten titul, ale i to, jak se hráči opravdu zlepšili a připravili se na extraligu. Někteří patří mezi nejlepší evropské prospekty - Ivaylo Skrinski, Junior Kemm, Ilja Kurucs. Jsme spokojeni i s rozvojem českých hráčů - Vláďa Bukhanevych, Max Šmidrkal nebo jindřichohradecký Oliver Langer, který se v semifinále MČR blýskl 4 tříbodovými koši. Právě jeho progres a příprava na další kroky a roky, ve kterých, doufáme, bude dále oblékat jindřichohradecký dres, jsou určitě evidentní a těší nás. Samozřejmě, stejně jako pokrok každého jiného jednotlivého hráče i týmu jako celku.
Zde rozhodně vládne spokojenost. Protože když jste mistry a vidíte individuální posun hráčů, více se dokázat nedalo.."
Fotogalerie
